Všeobecné rady
OPTICKÉ TYPY DALEKOHLEDŮ
Asi nejznámější jsou čočkové dalekohledy s kterými pozoroval i známí pozorovatel i vynálezce astronomického dalekohledu GALILEO GALILEI. Bohužel z důvodu že čočky nemohou být z více kusů jejich omezení je průměr 1metr protože pak se začnou vlastní vahou deformovat. U čočkovích dalekohledů taky tzv. REFRAKTORY protože vytvářejí obraz refrakcí čili lomem říká me jim REFRAKTORY. Pokud se ale rozhodneme pro koupi refraktoru musíme zvážit jednu podstatnou věc která mě odradila od refraktorů. Refraktory mají barevnou vadu to ale jde vyřešit takzvanými ED REFRAKTORY které barevnou vadu nemají. Bohužel jejich ceny jsou astronomcké pro první dalekohled :-( Takže bysme se asi měli více rozhodovat mezi zrcadlovími dalekohledy které se taky jinak nazívají REFLEKTORY protože odráži světlo reflexem (ohýbajího) proto jiim říkáme REFLEKTORY.Jsou to dalekohledy newtonova typu ZDE. Také to mohou být reflektory cassegrainova typu ZDE.
Po zrcadlových newtonech a cassegrainovech existují takzvané dalekohledy
Maksutov-cassegrain ZDE a Schmit-cassegrain ZDE. Říká se jim také reflektory protože vytvářejí obraz reflexem. Možná si myslíte že jako první objektiv mají čočku. ale není tomu tak. Maksutovy mají tzv. meniskus a schmity schmitůc´v meniskus přes který prochází paprsky.
TYPY MONTÁŽÍ
Základní a zároveň nejjednoduší je montáž AZIMUTNÍ. Zde se dalekohledem hýbe po horizontu (doprava a doleva) a výškově nad horizont do zenitu(nahoru a dolu).
Složitější montáž která se nazývá Německá nebo taktéž Paralaktická je složitější ale jediná s kterou se dá fotografovat protože eliminuje otáčení země (tedy pokud je správně ustanovena). Zde hýbeme osami zvanými Rektascenze která jerovnoběžná s osou země a a eliminuje otáčení země takže nemusím pohybovat dvěma osami jako v Aziutních souřadnicích. Další osa Deklinace je na ní kolmá, je to úhel měřený od rovníku k pólům.
Dále existuje taky motorizováná taky naváděná montáž skráceně GOTO montáž. Pokud je montáž správně ustanovena za pomocí ovladače zvolíme objekt který bysme chtěly zhlédnout a montáž dalekohled namíří na objekt. Je pro ty typy lidí co neradi hledí do mapy a do hledáčku ale ty co buď neví kde ty objekty jsou, nemohou je najít, nechce se jim je hled poněvadž jsou líní a nebo chtějí fotografovat a tak nemají čas objekty hledat.
PŘELETY VESMÍRNÉ STANICE ISS A IRIDIUM
Na stránce WWW.HEAVENS-ABOVE.COM si zadáte vaši přesnou polohu buď ručné zadání souřadnic, zobrazení na mapě a nebo vybrání z databáze což je nejjednodušší. Na hlavní stránce vyberete FROM DATABASE , tam si vyberete stát např.: CZECH REPUBLIC (Česká republika). Poté zadáte město nebo vesnici z které budete pozorovat přelety. Dáme příklad Biskupice. Jelikož v ČR je Biskupice hned 6, musíme si zobrazit i okolní města a vesnice. Po zvolení správného pozorovacího stanoviště si vyberete buď přelety ISS, IRIDIUM (pro předcházejících 24 hodin, nasledujících 24 hodin a nebo na týden dopředu.) Také zde najdete pozici různých komet například: 9P Tempel1. Také planetky jako je například planetka Juno, Ceres...
Dále zde najdete informace o planetách slunešní soustavy. Vše je v angličtině.
P.S. Přelet může být jasný až -8 mag. což je jasné asi jako měsíc v první čtvrti!
Přeji krásné pozorování přeletů.
TŘÍDĚNÍ OBJEKTŮ DLE JASNOSTI
Bez tohoto se nemůžete v astronomii obejít. Jednotkou jasnosti je takzvaná MAGNITUDA která udává jasnost pozorovaného objektu. Čím je objekt jasnější tím je magnituda (dále jen mag.) menší.
Čili slunce má -26,77 mag. a nevzdálenější galaxie cca +30 mag. Okem uvidíme max. objekt o mag. +7. A to jen při velce dobrých pozorovacích podmínek.
ASPEKTY PLANET
Jedná se o vyznačené polohy planet vzhledem ke Slunci př pozorovaní ze Země.
KONJUKCE
Situace, kde se Země a další dvě tělesa sluneční soustavy dostanou do jedné přímky. Ze země pozom vidíme obě tělesa téměř ve stejné poloze. Tento pojem se používá hlavně k označení konjukce s planetami.
Vnější planeta je v konjukci, jestliže při pozorování ze země na opačné straněě Slunce. Vnitřní planeta může být také i v dolní konjukci, jestliže se nachází mezi Zemí a Sluncem. Protože oběžné dráhhy svírají s rovinou ekliptiki různé úhly, jsou konjukce málokdy přesné. Proto se o konjukcí hovoří, kdž se dvě tělesa mají při pozorování ze Země stejnou ekliptikální dráhu.
ELONGACE
Úhlová vzdálenost mezi sluncem a nějakou planetou nebo jiným tělesem slun. soustavy, obíhajíćí slunce. Jsou-li vnitřní planety Merkur a Venuše v nejvetší uhlové vzdálenosti od slunce, říkáme o nich že mají maximální elongaci. Jestli že planeta vychází před sluncem, jde o západní elongaci, jestli že zapadá po slunci jde o východní elongaci.
OPOZICE
Situace nebo časový okamžik kdy se Slunce, Země a nejaké další těleso ze slun. soustavydostanou do takové polohy, že všechna tři tělesa jsou přesně v jedné přímce. Do opozice se mohou dostat jen vnější planety. Opozoce je nejpříznivnějším okamžikem pro pozorování tělesa, protože v tomto bodě je Zemi nejblíže.
KVADRANTURA
Vzájemná poloha vnějších planet, při níž je úhel planeta-země-slunce pravý. Měsíc je v kvadrantuře se slunce při první a poslední čtvrti.
KUPUJEME PRVNÍ TRIEDER
Při vývěru triederu není ani co radit. Záleží kolik do triederu budete investovat. Vybírejte co největší průměr vám finance dovolí. Na zvětšení tolik nezáleží ALE! pokud bude zvětšení větší než 10x budete muset trieder položit na stativ protože málo kdo má tak dobré ruce že se vám obraz nebude klepat. Pokud jste liní a nechce se vám objekt hledat může te si koupit zelený laser z výkonem min. 50mW. Kupujte pouze zelený protože sítnice v oku je na zelenou barvu nejcitlivější takže nebude muset mítl laser takový výkon jako například červený. Ale budete muset být nejméně dva.
KUPUJEME PRVNÍ DALEKOHLED
Při výběru dalekohledu je už co radit. Záleží hlavně co budete pozorovat. Pokud budete pozorovat pouze sluneční soustavu, bude vám stačit cca 150mm maksutov který vám krásně zvírazní barvy planet. Ovšem na tzv. DSO (mlhoviny,galaxie,hvězdokupy) bude muset být průměr co největší, co finance dovolí. Pokud budete ale chtít 40 cm a více vyplatí se vám dalekohled stavět. 40cm dalekohled vás v obchodě vyjde zhruba na 50 000 kč. Samozřejmě nekupujte nic na montáži která je uumístěna na stativu. Máte omezení nosnosti jak montáží, tak stativem takže nejlepší volbou je dobson. Nemá stativ, takže má vlastně neomezenou nosnost když se dobře postaví a je jednoduchý jak na stavbu tak na ovládání.
SOUŘADNICE POUŽÍVANÉ NA OBLOZE
Obzorníkové souřadnice
Pomocné pojmy
Nebská sféra
- myšlená kulová plocha s nekonečným poloměrem, v jejimž středu se nachází pozorovatel.
Hlavní kružníce
-kružnice která vznikne průnikem nebeské sféry a jakékoliv roviny, která neprochází stanovištěm pozorovatele.
Základní rovina
-Rovina ve které se nachází pozorovatel a která je kolmá ke směu jímž leží střed ZEmě (obvykle směr gravitační přitažlivosti). Jinak řečeno je to rovina tečná je julovém tělesu Země v místě pozorovatele.
Důležité kružnice
Horizont
-Základní rovina obzorníkových souřadnic protíná nebeskou sféru v hlavní kružnici, která se nazývá horizont (obzorník). Platí že horizont půlí nebeskou sféru na dvě stejné poloviny, z nichž vidíe většinu jen jednu. Druhou nám zakrívá Země.
Meridián
-Vertikála orientovaná směrem sever-jih
Zenit(nadhlavník)
-bod nebeské sféry nacházející se přímo nad pozorovatelem.
Nadir(podnožník)
-Bod nebeské sféry nacházející se přímo podl pozorovatelem.
ROVNÍKOVÉ SOUŘADNICE
Souřadnice a jednotky
Rektascenze (RA) [stupně 0-360, hodiny 0-24]
-Uhel měřený ve stupních či hodinách v rovině rovníku od jarního bodu. Nulou se začíná na jarním bodě, hodnoty přibývají k východu. Jarní bod=0° , Podzimní bod=180°
Deklinace (DE) [STUPNĚ -90 až+90]
-Uhel měřený ve stupních od rovníku k pólům. Nulou se začíná na rovině rovníku, kladené hodnoty přibývají nahoru směrem k severnímu nebeskému pólu=90°, západně dolů směrem k jižnímu nebeskému pólu=-90°
TŘÍDĚNÍ MLHOVYNY DLE OSVĚTLENÍ
Difúzní mlhoviny; jsou osvětlené mlhoviny
-
Emisní mlhoviny jsou vnitřně osvětlené mraky ionizovaného plynu, tyto mlhoviny září ve spektrálních čarách svých molekul či atomů vybuzených většinou ultrafialovým světlem i vzdálenějších hvězd. Karmínová barva je kupříkladu čára přechodu vodíkových atomů do základního stavu. Dva nejobvyklejší typy emisních mlhovin jsou HII oblasti a planetární mlhoviny
-
Reflexní mlhoviny jsou osvětleny odrazy světla blízkých hvězd. Odraz způsobuje především prach obsažený v mlhovině, která pak září celým spektrem blízkých hvězd. Příkladem je mlhovina uvnitř hvězdokupy Plejády.
-
Temné mlhoviny nejsou osvětleny. Mohou být zaznamenány, pokud zakryjí hvězdu nebo jinou mlhovinu. Známým příkladem je mlhovina Koňská hlava v Orionu a mlhovina Pytel v Jižním kříži
TŘÍDĚNÍ HVĚZDOKUP
OTEVŘENÉ HVĚZDOKUPY
Otevřené hvězdokupy nemají žádný specifický tvar a obsahují několik desítek až několik stovek hvězd. Lze předpokládat, že hvězdy v otevřených hvězdokupách jsou stejně staré, a že tedy také společně vznikly. Ze stejného důvodu jsou jasné hvězdy v otevřených hvězdokupách horké a bílé a nachází se mezi nimi množství mlhovin, jako třeba v případě Plejád. Otevřené hvězdokupy bývají ovlivněny gravitací okolních hvězd, která nakonec způsobí rozpad hvězdokupy.
KUPOVÉ HVĚZDOKUPY
Kulové hvězdokupy jsou odlišné. Mají zhruba kulový tvar a tvoří je až milion hvězd. Kulové hvězdokupy měří v průměru asi 150 světelných let. Hvězdy v nich jsou načervenalé, neboť je tvoří nejstarší známé hvězdy. Obklopují naši Galaxii a vytvářejí tak tzv. galaktické halo. Ze všech známých kulových hvězdokup v Galaxii jsou bez problémů pouhým okem viditelné pouze tři. Kulové hvězdokupy obsahují také cefeidy, takže je možné měřit jejich vzdálenost. Mnoho z nich je hodně daleko, přinejmenším 2*10 světelných let. Kdyby bylo naše Slunce součástí kulové hvězdokupy, blízké hvězdy by zářily tak, že by obloha nebyla nikdy temná, předměty by i v noci vrhaly stíny.
HUBBLEOVA KLASIFIKACE GALAXIÍ
[zdroj WIKIPEDIE]
Hubbleova klasifikace galaxií rozděluje galaxie podle jejich tvaru. Zavedl jí v roce 1925 americký astronom Edwin Hubble. Graficky je tato klasifikace znázorněna jako Hubbleova ladička (jde pouze o grafické vyjádření této klasifikace, ne o vývojová stádia galaxií). Každý z typů je dále členěn na další podtypy podle tvarů.
Eliptické galaxie
Mezi eliptické galaxie patří například galaxie M110 v souhvězdí Andromeda nebo galaxie M60 a galaxie M87 – Virgo Aa v souhvězdí Panna.
Spirální galaxie
- Sa – mohutné jádro s těsně navinutými rameny.
- Sb – menší jádro s rameny více otevřenými.
- Sc – málo výrazné jádro s rameny daleko odvinutými.
Typickým představitelem spirální galaxie je například pouhým okem viditelná Velká galaxie v Andromedě (M31) nebo galaxie Větrník (M101).
Spirální galaxie s příčkou
Mají tvar podobný spirálním galaxiím ale spirální ramena u nich nevycházejí z galaktického jádra, ale vybíhají z konců galaktické příčky. Označují se písmeny SB a podle otevření ramen se (podobně jako spirální galaxie) dělí na tři podskupiny:
- SBa – těsně navinutá ramena.
- SBb – více otevřená ramena.
- SBc – ramena daleko odvinutá.
Spirální galaxie s příčkou je například galaxie M91 v souhvězdí Vlasy Bereniky. Mezi tento typ galaxií patří i naše Galaxie.
Čočkové galaxie
Podle Hubbleovy klasifikace tvoří přechodný typ mezi eliptickou a spirální galaxií (nejsou ale vývojovým přechodem těchto typů). Tyto galaxie se podobají spirálním galaxiím s výrazným jádrem a diskem, který však postrádá spirální strukturu. Označují se SO.
K představitelům galaxií v této kategorii patří galaxie M86 v Panně
Nepravidelné galaxie
- Irr I – nepravidelné galaxie.
- Irr II – narušené galaxie – například galaxie s překotným vývojem hvězd (anglicky starburst) či interagující galaxie.
Nepravidelná galaxie je například galaxie Doutník (M82) v souhvězdí Velká medvědice.
KATALOGOVÉ ZNAČENÍ OBJEKTŮ
Messierův katalog
Založil v roce 1781 Charles Messier z důvodu pozorováni komet (objekty messierova katalogu jsou v malém dalohledu podobné). Obsahuje 110 nejjasnějších DSO objektů. Značka messierova katalogu je M. Jako první objekt Messier do svého katalogu zařadil Krabí mlhovinu v souhvězdí Býk [M 1].
Seznam Messierova katalogu.
New General Catalouge (The New General Catalogue of Nebulae and Clusters of Stars)
New General Catalouge je nejznámější katalog v astronomii. Obsahuje cca 8000 objektů které se označují NGC objekty.
Autorem NGC katologu je John Joulis Dreyer který ho založil v roce 1888.
Seznam NGC katalogu.
Index Catalogue
KAtalog DSO který je doplněk NGC katalogu. Katalog založil John Dreyer v 80. letech 19.století.
Na světě je mnohem více katalogu ale tyto jsou ty hlavní. S těmito se setkáte nejčastěj.
ASTRONOMICKÉ JEDNOTKY DÉLKY
Jelikož jsou nám nějaké decimetry, metry, kilometry... v astronomii na nic, proto jsou tyto jednotky které lépe využijeme.
1 Astronomická jednotka [AU]
AU se rovná střední vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. 1 AU činí 150 000 000km.
1 Světelný rok [ly]
1 ly se rovná vzdálenosti, za kterou paprsek za 1 rok. 1 ly se rovná asi 9 461 000 000 000 km. ( 9,461 biliónů km).
1 Parsek [pc] - parallax second
Jeden parsek (též parsec) je definován jako vzdálenost,ze které se dlouhá poloosa zemské dráhy (1 AU) jeví pod úhlem 1", což je 3,261630751 ly. Vyjádřeno v kilometrech, jeden parsec je 3,0857×1013 km
naše místo ve vesmíru → SLUNEČNÍ SOUSTAVA
je planetární systém hvězdy známé pod názvem SLUNCE. Tvoří jej 8 planet, 5 trpasličích planet, přes 150 přirozených družicí (měsíců) a další tělesa jako jsou komety, planetky, meteoroidy apod.
Sluneční soustavu můžeme pozorovat už i malým dalekohledm (cca 100 mm). 5 víjmečně i 6 planet sluneční soustavy uvidíte okem. (Podle seingu a světelného smogu). Jediná planeta co okem neuvidíte je Neptun. budete potřebovat dalekohled.
První dvě planety (Merkur a Venuši) uvdíte pouze buď při východu (západní elongace) nebo západu slunce (východní elongace) což je výhodnější.
U planet nikdy neuvidíte takové nádherné detaily jako jsou v knížkách od vesmírných sond (Voyager 1,2 atd.). Atmosféra vám znemožní vidět detaily ale, něco přece uvidíte. Například: (někdy budete potřebovat dobrý seing a dobrou nepřesvětlenou oblohu) Velkou rudou skvrnu na Jupiteru, Jupiterovy pásy, Saturnovy prstence, Jupiterovy měsíce, zbarvení Upranu atd.
Každopádně, sluneční soustava je i výhodná pro fotografii. Nepotřebujete citlivou ccd kameru za desítky tisíce korun.
Asi vás sklamu ale někteří z vás ani nikdy v životě neuvidíte planetu Merkur. Poněvadž je blísko u slunce a je vidět nízko nad obzerem ještě v záři slunce,
takže vám někdy nevyjdou ani podmínky protože v této pozici kdy se dobře pozotuje je jen pár dní. Tuším že i Koperník litoval na smrtelné posteli že nikdy Merkur nespatřil. Ale u merkuru a Venuše neuvidíte už vůbec žádne detaily. Zde uvidíte jen zbarvení a srpek. Protože se na planety díveme z "boku" nikdy neuvidíme celou planetu osvětlenou ale jen srpek.
Pokud budete mít za život to štěstí každopádně si nenechejte ujít nádhernou věc slun. soustavy. A to (jasnou) kometu. Například: Halleyova kometa ( značena: 1P/halley). Uvidíe ji každých cca 76 let. Je to jasná a pěkná, okem viditelná kometa a určitě bych si ji nenechal ujít. Existuje i mnohem více komet které ale třeba okem neuvidíte a když už ano, tak ne tak jasně jak 1P/halley. Například na konci roku 2010 byla vidět i okem kometa 103P/Hartley. Já ji okem neviděl ale když se příblížila k jasným objektům které snadno najdete (např.: dvojtá hvězdokupa v perseu) tak ji snadno uvidíte.
Taky bych si nenechal ujít každoročně se opakující se meteorické roje taky takzvané (lidově): PADAJÍCÍ HVĚZDY. Například nejznámější Perseidy koncem srpna jsou početné ( až 50 mateorů za hodinu) padající hvězdy. Snad každý už něco takového viděl protože i když není žádný meteorický roj spadne cca 3-5 meteorů za hodinu. Ale nikd ynevíte kde budou, proto se pozorují pouze okem a ne triederem a už vůbc ne dalekohledem. Museli byste mít obrovské štěstí aby vám přes toto "malé" zorné pole něco přeletělo.
