Jak začít
Jak začít s astronomií? Asi nejlepším začátkem je pořídit si tzv. OTOČNOU MAPKU HVĚZDNÉ OBLOHY. Na ní jsou vyzobrazena souhvězdí případně objekty tzv. Messierova a NGC katalogu. S otočnou mapkou se pohodlně naučíme všechny souhvězdí a získáme tak přehled o hvězdné oboloze co a kde je. Pokud takhle získáme skušenosti uvažoval bych už o koupi astronomického dalekohledu nebo triederu.
Základní pravidla pozorování oblohy dalekohledem
1. Astronomický dalekohled není televize. Vy určujete co bude na programu. Nenechávejte všechno jen na elektronice, pokud je jí dalekohled vybavený. Snažte si vymyslet svůj pozorovací plán například v programu Stellarium (viz odkazy)
2. Dobrá mapa oblohy je nutností. Pořiďte si otočnou mapku a další příruční mapu, třeba v knize, kterou můžete mít poblíž dalekohledu. Velké nástěnná mapa se k dalekohledu nehodí.
3. Naučte se poznávat základní souhvězdí a jasné hvězdy.
4. Kupte si svítilnu s červeným světlem. V noci nenaruší akomodaci oka na tmu a umožní vám ovládat dalekohled a dívat se do mapy.
5. Plánujete-li delší noční pozorování nezapomeňte si vzít k ruce i teplejší oblečení. I v létě může být v noci chladno, zvláště když se příliš nepohybujete. V zimě jsou teplé oblečení, čepice a teplé boty naprosto nezbytné.
6. Musíte pozorovat venku, nikoli z okna místnosti. Vzduch proudící oknem kolem dalekohledu zcela znemožní jakékoli pozorování.
7. Dalekohled postavte pokud možno stranou pouličních nebo jiných světel. Místo pečlivě prohlédněte, abyste o něco nezakopli nebo někam nespadli.
8. Dalekohled potřebuje čas, aby se teplota jeho částí vyrovnala s teplotou okolního vzduchu. V zimě může trvat i několik hodin než se teploty vyrovnají. Poznejte jak dlouhý čas potřebuje váš dalekohled. Záleží to hlavně na optickém systému a průměru objektivu.
9. Pozorování začínejte vždy s malým zvětšením. Nesnažte se o co největší zvětšení. Maximální použitelné zvětšení bývá rovno dvojnásobku průměru objektivu v milimetrech. Ale jen za velmi dobrých atmosférických podmínek, při velmi dobrém seeingu(CO JE TO SEEING? VIZ ZDE ). Zvětšení vypočítáte jako podíl ohniskové vzdálenosti objektivu dalekohledu a ohniskové vzdálenosti použitého okuláru. Například 1000mm:25mm=40x.
10. Při pozorování se nedotýkejte okem okuláru a ani rukama si nepřidržujte žádnou část dalekohledu. Výjimkou jsou samozřejmě manuální ovládací prvky, jako ruční pohony os nebo kolečko zaostřování. Ale i tyto prvky ovládejte tak,aby při vlastním pozorování jste se jich nedotýkali stále. Při manuálním otáčení pohonu polární osy objekt nastavte na kraj zorného pole, potom ho pozorujte a teprve když se rotací oblohy posune na druhý okraj zorného pole otočte pohonem polární osy.
11. Neodkládejte žádné pomůcky na zem. Ve tmě na ně téměř jistě šlápnete.
12. Nejdůležitějším smyslem pozorovatele je samozřejmě zrak. Oko se při dlouhém pozorování objektů v okuláru unaví. Dopřejte mu zhruba po každé čtvrthodině odpočinek pohledem do dálky, třeba na oblohu, jen tak, bez optiky. Můžete oko ohřát a tím zlepšit prokrvení přiložením dlaně na zavřené oko. Oko si tak odpočine.
13. Oko se časem naučí pozorovat drobné detaily. Zjistíte, že při pozorování stejným dalekohledem za stejných podmínek uvidíte po několik měsících více než při prvních pohledech do okuláru.
14. Nesnažte se za každou cenu o fotografování přes dalekohled. Nejcennější je pozorování okem, jistě při něm ucítíte přímý dotyk vesmíru.
15. Jednoduché a mnohdy pěkné snímky jasných objektů pořídíte i prostým přiložením moderního digitálního fotoaparátu k okuláru dalekohledu a stisknutím spouště.
16. Někdo rád pozoruje sám, jiný ve skupině. Pozorujte tak, jak vám to vyhovuje. Někdo se jen dívá, jiný vše zaznamenává. Najděte si svůj vlastní styl, nemusíte nikoho napodobovat. Nejdůležitější je radost z pohledu do vesmíru.
17. NIKDY nemiřte dalekohled na Slunce nebo do jeho blízkosti. Musíte mít speciální filtr ! Nebo můžete pozorovat slunce v projekci ale to nedoporučuji protože se tím ničí objektiv.
Co vlastně uvidíte ?
Měsíc
Měsíc je nejsnáze pozorovatelným vesmírným tělesem. Můžete použít celý rozsah zvětšení, které váš dalekohled umožňuje - od malých až po velká. Povrchové detaily jsou nejlépe vidět kolem první nebo poslední čtvrti, kdy pohoří a krátery jsou osvětleny z boku a vrhají výrazné stíny. Při úplňku ztrácí povrch Měsíce při pozorování plastičnost a oslňuje. Využijte tmavé filtry, pokud je máte v příslušenství, můžete si je i zakoupit zvlášť. Povrch Měsíce můžete i vyfotografovat, pokud máte k dalekohledu fotoadaptér. (Pozor, k některým dalekohledům, zejména levnějším, nelze fotoadaptér připojit). Stačí krátká expozice, nemusíte mít ani dalekohled s hodinovým strojem, ale při delších expozicích už obrázek může být rozmazaný, proto je paralaktická montáž s pohonem výhodou. Důležitý je stabilní stativ a fotoaparát s dálkově ovládanou spouští a samozřejmě médium s citlivostí nejlépe 200 ISO. Expoziční čas je podle fáze Měsíce a citlivosti filmu nebo čipu mezi 1/15 a 1/250. Měsíc lze vyfotografovat i malým digitálním kompaktem, který se připevní za okulár dalekohledu tak jak je, pomocí speciálního držáku.
Slunce
Naši hvězdu můžete pozorovat jen pokud je dalekohled vybaven speciálním slunečním filtrem nasazeným na tubus před objektiv.(viz ZDE nebo ZDE ) Nikdy a za žádných okolností nemiřte dalekohled na Slunce ani do jeho blízkosti bez nasazeného filtru. Nezapomeňte, že filtr musí být i na hledáčku, nebo musí být hledáček opatřený krytkami - Slunce najdete i bez hledáčku pomocí stínu. Nepouštějte malé děti k dalekohledu bez dozoru je-li možnost, že by otočily dalekohled objektivem ke Slunci. A máte-li dalekohled, ke kterému jste dostali sluneční filtr, který se připevňuje k okuláru, vůbec ho nepoužívejte a klidně ho zahoďte, můžete přijít o zrak při poškození filtru teplem. Při pozorování Slunce přes zmíněný výše objektivový filtr můžete přímo pozorovat sluneční skvrny. Stačí i malé zvětšení. Mate-li fotoadaptér, můžete si sluneční skvrny, pokud nějaké jsou na slunečním povrchu, vyfotografovat stejně jako povrch Měsíce. Pokud jsou že v okulárovém výtahu nebo jinde použity plasty, není vhodné pozorování slunce tzv. projekcí, kdy objektiv ničím nestíníte a promítáte obraz za okulárem na papír nebo jinou plochu. Protože teplo je skutečně intenzivní, mohlo by dojít k poškození dalekohledu. Jak projekci provádět? Dalekohled, který nemá plastové prvky v tubusu a nemá okulár, který má čočky k sobě lepené (informujte se u prodejce) a nemá plastovou objímku namiřte pomocí stínové metody na Slunce. V žádném případě se nedívejte do okuláru ! Za okulárem přidržte kolmo list bílého papíru a vzdalujte ho od okuláru až na papíru uvidíte bílý terčík Slunce. Obraz zaostřete pohybem zaostřovacího kolečka dalekohledu a obraz Slunce i se skvrnami můžete pozorovat. Pamatujte, že i jen krátký pohled přímo do okuláru na Slunce bez nasazeného speciálního filtru před objektiv může způsobit trvalé oslepnutí !
Planety
Neočekávejte, že uvidíte povrchové detaily tak, jak jsou publikovány v knížkách, časopisech nebo na plakátech. Pozorování planet dalekohledem již vyžaduje zkušenosti, abyste na malém terčíku, obvykle vlivem turbulence zemské atmosféry rozmazaném, vůbec nějaké detaily uviděli. Teprve časem zjistíte, že na kotoučku planety vidíte podrobnosti, které jste dříve neregistrovali. Vděčným cílem je Jupiter, který je největší planetou sluneční soustavy. Na jeho povrchu uvidíte nejméně dva rovnoběžné rovníkové pásy v atmosféře a samozřejmě spatříte jeho čtyři největší měsíce. Určitě vás nezklame prsten planety Saturn a i v malém dalekohledu s průměrem objektivu například 90 mm snadno spatříte Saturnův měsíc Titan. Venuše, pokud je viditelná, předvede své fáze, stejně jako Merkur. Obě planety jsou obtížně pozorovatelné. Merkur je maličký a vždy velmi blízko obzoru, kde je zkreslení obrazu vlivem atmosféry a smogu největší, Venuše silně září a na jasném terčíku žádné detaily neuvidíte. Povrchové detaily planety Mars jsou také obtížně pozorovatelné a navíc jen po dobu zhruba čtyř měsíců za dva roky, kdy je Mars poblíž opozice. Na oranžovém kotoučku viditelném jen při silném zvětšení a obvykle vlivem turbulence neostrém, můžete vidět při troše trpělivosti polární čepičku a několik nezřetelných tmavých skvrn. Jejich zakreslování a srovnávání s mapou může pomoci v orientaci. Mars je jediná planeta, jejíž povrch můžete dalekohledem přímo pozorovat. Dnešní moderní a relativně levné kamery dokáží poměrně snadno povrchové detaily planety Mars v době poblíž opozice vyfotografovat. Planety Uran a Neptun se obtížně hledají zejména ve městech, protože Uran je na hranici viditelnosti pouhým okem, Neptun bez dalekohledu není vidět vůbec. Až při zvětšení kolem 200x se Uran ”zvětší” do podoby maličkého namodralého terčíku velikosti špendlíkové hlavičky, ale bez nejmenších podrobností. Od stejně jasných hvězd tyto planety rozlišíte tak, že se kolem nich netvoří při silnějším zvětšení difrakční kroužky, kdežto kolem hvězd ano. Pro detailnější pozorování byste potřebovali větší dalekohled, abyste mohli použít ještě silnější zvětšení. Pro pozorování planetky Pluto potřebujete dalekohled o průměru objektivu alespoň 20 cm. I v něm je Pluto vidět jenom jako bod v záplavě stejně jasných hvězd. Pozorování planet je obtížné, ale vzrušující. Vždyť dalekohled ukazuje většinu planet ne jako body, jak je znali naši předkové až do roku 1609, ale jako kotoučky, dokonce s některými detaily. Pro pozorování planet musíte použít největší zvětšení, jaké dalekohled za daných atmosférických podmínek snese. Není to vždy největší zvětšení dosažitelné dalekohledem dle návodu k obsluze !
Hvězdy, hvězdokupy
Marná sláva, hvězdu vidíte pouhým okem jako bod a ani ve vašem dalekohledu ji neuvidíte jinak. Hvězdy jsou totiž příliš daleko, jejich úhlový průměr je malý a dalekohled je nikdy nezvětší do podoby kotoučku. Výjimkou je jen Hubbleův kosmický dalekohled, který nedávno zobrazil kotouček hvězdy Betelgeuze. Vám však váš dalekohled pomůže rozlišit dvojhvězdy. Podíváte-li se na oblohu do souhvězdí Labutě, tam, kde Labuť má hlavu, uvidíte poměrně jasnou hvězdu Albireo. Okem vidíte jednu hvězdu. Dalekohled, i poměrně malý, ji rozloží na dvě hvězdy, vzájemně vázané gravitací. Díky barevnému kontrastu dvou hvězd blízko sebe rozeznáte, že jedna z nich je namodralá a druhá je oranžová. Čím větší průměr má objektiv vašeho dalekohledu, tím těsnější dvojhvězdu přístroj při dostatečném zvětšení rozliší. Dalekohled také zviditelní hvězdy, které pouhým okem nikdy nespatříte. Sbírá totiž světlo z větší plochy než oční čočka - podívejte se jaká je plocha objektivu ve srovnání s plochou oční čočky. Proto v dalekohledu vidíte hvězdy, které jinak nemůžete najít. Čím větší průměr objektivu dalekohledu, tím slabší hvězdy uvidíte. Zvětšení nemá na tuto vlastnost až na výjimky žádný vliv. Tou výjimkou jsou slabé objekty, které vyniknou teprve při ztmavnutí obrazu způsobeném silným zvětšením. Takto lze někdy spatřit slabé měsíce planety Saturn (Rhea, Dione...). Hvězdokupy jsou shluky hvězd, buď otevřené, například Plejády, nebo kulové, například M13 v Herkulu. Kulové hvězdokupy obsahují desetitisíce až miliony hvězd na poměrně malém prostoru a vypadají v dalekohledu jako kulaté obláčky. Otevřené hvězdokupy nejsou silně gravitačně vázané, jsou to dočasné útvary z hvězd vzniklých společně ve stejném místě vesmíru a v dalekohledu při slabém zvětšení jsou nádherné.
Komety
Z hlediska pozorovatele s malým dalekohledem jsou komety pozorovatelné nesnadno s výjimkou těch, které jsou blízko. Kometa je nejlépe vidět při malém zvětšení, protože velké hodnoty zvětšení způsobí ztmavnutí celého difúzního obrazu komety. Komety, které jsou vidět pouhým okem jsou samozřejmě velmi pěkné i v nevelkém dalekohledu nebo loveckém triedru..
Mlhoviny, galaxie
Vyžadují co největší průměr objektivu a malé nebo střední zvětšení. Jejich plošná jasnost je totiž malá a silné zvětšení ji snižuje. Dobře je vidět kulová hvězdokupa v Herkulu, mlhovina M42 v Orionu, hůře se hledá prstencová mlhovina M57 v Lyře. Někdy pomáhá tzv. postranní vidění. Objekt je lépe vidět, když se nedíváte přímo na něj. Oční tyčinky citlivé na světlo jsou totiž soustředěny na okrajích sítnice, zatímco ve střední části převládají oční čípky, citlivé na barvy. Ty se však uplatňují jen nad určitým prahem osvětlení a mlhoviny nebo galaxie tohoto prahu v malém dalekohledu nedosahují. Nesrovnávejte barevné fotografie galaxií a mlhovin s tím co vidíte v dalekohledu. Fotografie jsou výsledkem několik hodin trvajících expozic, kdy světlo dlouho dopadá na fotografickou emulzi. Obrázek velké mlhoviny v Orionu je krásný právě při vizuálním pozorování. Čtyři jasné hvězdičky v centru plynného oblaku, kolem zářivá ramena obklopující široký prostor. Takový obrázek vám fotografie nikdy nezachytí. Zobrazí buď hvězdy nebo zářící plyn, zřídka obojí. Zrak zviditelní fotony, které dopadly na sítnici, zrak nepracuje s takovou prodlevou jako filmový materiál. Přesto je obraz mlhoviny v okuláru dalekohledu úžasný. Pokud můžete, přečtěte si o mlhovině, kterou pozorujete, něco v literatuře, znásobí to váš dojem z pozorování. Vždyť světlo, které objektiv vašeho dalekohledu zachytil, letělo mnohdy tisíce, desetitisíce nebo milióny let vesmírem než dopadlo na sítnici vašeho oka. Ke zvýšení kontrastu mlhovin může dopomoci tzv. mlhovinový filtr. I malý dalekohled zobrazí pěkně mnoho vzdálených galaxií. Galaxie M31 v Andromedě je populární a také nejjasnější cizí galaxie viditelná na severní polokouli. Je ale hodně dalších objektů, jejichž nalezení už vyžaduje u malého dalekohledu trochu cviku a trpělivosti. Stojí však za to tyto objekty hledat a pozorovat. Jsou to obvykle jen šedivé šmouhy v okuláru, ale při delším pohledu, zejména pod tmavou oblohou, můžete i na nich vidět různé zajímavé detaily a tvary. Galaxie M 81 a M 82 ve Velké medvědici se dokonce vejdou do zorného pole širokoúhlého okuláru, galaxie M 33 je zase tak veliká, že vyžaduje skutečně malé zvětšení, nejlépe je dokonce vidět například ve velkém triedru. Hodně jasných galaxií je v souhvězdí Panny, pomocí mapky je jistě najdete.
Pokud chcete začít s astrofotografií (taky plánuju) podívejte se !ZDE!
První pozorování triederem
Tak pokud jste si koupily trieder tak zde najdete rady co a jak pozorovat. Na triederu jsou značeny dvě informace o triederu a to: Zvětšení a průměr objektivu v milimetrech. (např.: 12x50, 8x40, 20x100, atd.) Pokud máte trieder ze zvětšením víc jak 10x-12x podle toho jestli se vam třepou ruky tak trieder budete muset upevnit na stativ protože objekt eudržíte v zorném poli.
Jako první objekt bych volil pozemní objekt např.: rádiový vysílač, dům na kopci, atd. takto se naučíte aspoň trochu s triederem pracovat zaostřovat a hleda objekty. Pokkud budete chtít začít pozorovat "vesmírné" objekty tak bych začal s měsícem a planetymi-snadno se hledaí a sou jasné(s víjmkou Neptunu). Skuste hledat: Měsíc, Merkur, Venuši, Mars, Jupiter, Saturn a pokud budete mít štěstí tak uvidíte i Uran. Takto získáte další skušenosti. Pokud budete hledat s triederem DSO tak to je trochu složitější. Musíte vědět kde se objekt nachází. Jako dobrou volbou pro začátek bych volil kulovou hvězdokupu M13 v Herkulu. Je jasná (mag +5,90) a dobře se hledá. Pokud byste skoušeli objekty s jasností okolo +7 až +8 tak ji jen tak nenajdete. Budete potřebovat zelený laser s víkonem min 50mW a víš.
První pozorování astronomickým dalekohledem
S dalekohledem uvidíte mnohokrát víc než s triederem. Má větší zběr světla než oko a o trochu větší zběr než trieder. Asi ste si nekoupili obra a tak od něj neočekávejte zázraky. V žádném případě neuvidíte to co vidíte na obrázcích. Něco uvidíte ale ne to co na obrázcích. Dalekohled je značen několika informacemi. Průměr objektivu v milimetrech nebo palcích (1 palec=25,4 mm). Průměr se značí písmenem D. Ohnisková vzdálenost objektivu která se značí F je vždy vyznačena v milimetrech. Dále na dalekohledu můžete najít takzvanou světelnost. Značí se F/ . Označuje poměr ohniskové vzdálenosti a průměru objektivu. PŘÍKLAD:
D=200 F=1000 VZOR: F:D=F/
Takže 1000:200=5
¨ Světelnost tohoto dalekohledu je F/5.
Tak co můžeme dalekohledem púozorovat. Jako na začátek bych volil jasnější objekty které snadno uvidíte volným okem.
(Měsíc, s filtrem Slunce,planety, a jasnější DSO) Já si první DSO vybral kulovou hvězdokupu v herkulu M 13. Je viditelná pouhým okem takže ji snadno najdete. Poté bych volil velice jasnou galaxii v andrtomedě M 31 kterou téměř po každé uvidíte volným okem. Možná budete mít větší štěstí než já a uvidíte okem i galaxii v trojúhelníku M 33. Tyto dvě galaxie jsou jediné od nás okem viditelné. Dále bych skusil otevřenou hvězdokupu DVOJTÁ HVĚZDOKUPA V PERSEU (NGC 869/894). Je taky okem viditelná asi jako jasnější šmouzha ale v dalekohledu rozpoznáte jednotlivé hvězdy.